Rojalu jsme nadělili vánoční reklamu
Když mají vlastní vánoční reklamu řetězce, ke kterým se Rojal snaží přiblížit, mohl by to taky zkusit. V září jsme dali hlavy dohromady a o pár měsíců později už jsme měli plný obývák herců, dětí, balicího papíru a naraženou bečku.

Začalo to vlastně docela jednoduše. Blížily se Vánoce a s Rojalem jsme řešili, co letos udělat trochu jinak. Velké řetězce každoročně přicházejí s vlastními vánočními spoty a my jsme si řekli, že tentokrát zkusíme něco podobného. Jen po našem. Nechtěli jsme dokonale uklizený obývák, sladkou hudbu a rodinu, která se celé Vánoce jen spokojeně usmívá. Chtěli jsme Vánoce, které známe. Návštěva je doma, děti běhají kolem stolu, všude leží balicí papír, někdo něco řeší a klidu je asi tolik, kolik ho na rodinném setkání reálně bývá.
„Chtěli jsme natočit Vánoce tak, jak je opravdu známe z domu.“

Stačily nám dva pohledy a jedno pivo
Hlavní roli v reklamě nakonec dostali dva tatínci. Uprostřed všeho vánočního chaosu se na chvíli potkají pohledem. Jeden stojí u naražené bečky, druhý už má rodinného veselí očividně tak akorát. Žádný dialog. Jen pohled, kývnutí a načepované pivo.
V tu chvíli se celý okolní chaos na pár sekund zastaví a vystřídá ho skoro až přehnaně harmonická hudba. Pak se vrátíme zpátky do reality. Jen tatínek už má najednou o něco pohodovější Vánoce. A když si na konci o pivo pohledem řekne ještě děda, bylo hotovo.
Právě absence dialogu pro nás byla důležitá. Celý vtip musel fungovat z obrazu, střihu, hudby a hlavně z výrazů herců.
Pojďme zaujmout Hradiště, když v něm máme novou prodejnu
Rojal v té době hodně řešil novou prodejnu v Uherském Hradišti, takže jsme chtěli, aby měla reklama i nějakou místní stopu. Oslovili jsme proto herce ze Slováckého divadla.
A zpětně to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí celé produkce. Bez jediného slova museli odehrát situaci tak, aby člověk okamžitě pochopil, co se mezi nimi děje. Zároveň jsme do reklamy dostali tváře, které místní lidé znají. Rojal tak nebyl anonymní supermarket někde z televizní reklamy, ale značka z jejich města.
A pak už bylo potřeba jen natočit Vánoce
Což samozřejmě znamenalo najít obývák, který můžeme na dva dny prakticky obsadit, připravit celou scénu, sehnat herce, děti a všechny drobnosti, díky kterým bude výsledná návštěva působit jako skutečná návštěva.
Z natáčení s dětmi jsme měli asi největší respekt. Nakonec ale byly úplně skvělé. Jen jsme si museli dobře rozvrhnout den, protože po několika hodinách už bylo znát, že jejich energie není nekonečná.
Ve výsledku vznikla vánoční reklama, která se nesnažila z Rojalu udělat něco, čím není. Vzali jsme obyčejné české rodinné setkání, trochu ho přehnali a našli v něm místo, kam Rojal přirozeně zapadl.
A přesně to jsme od ní chtěli.




